Opět malý úryvek z Georgianiného dětství.
Běžela po louce plné lučního kvítí. Za ní se řítila velká bílá smršť.
„Poběž, Saeme,“ zakřičela, „dnes má první narozeniny, musíme jí popřát.“
Doběhla k řece a spěchala dál k lesu. Chvíli bloudila, ale nakonec našla ten správný kmen.
„Jsem tady, jak jsem slíbila,“ zašeptala do ticha. Saem se usadil vedle ní a mlčky ji pozoroval.
Gee položila na zem kytici bodláčí. Ostatní by se podivili výběru, ale jí připadalo krásné… na dotek drsné a na pohled nádherné, jako krátký život toho tvorečka.
Se slzami v očích sledovala vlastnoručně vyškrábaný nápis v kmeni:
Isla Clemens
Nikdy nezapomenu, s láskou Gee.
Budu muset psát drabble dopoledne, abych nepsala furt taková smutná témata z Georgianina života :-). Měla i spoustu krásných chvilek :-D.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:( Ale zas je hezké, že jí
Lee
:( Ale zas je hezké, že jí šla popřát, i když věděla, že ji to bude bolet. Je to vlastně v jistém slova smyslu také krásná chvilka.
To ano... i když Isla zemřela
Cathia
To ano... i když Isla zemřela krátce po porodu, byla to sestra a pro Gee jsou sourozenci dost důležití.