Vzpomínky jsou živé

Opuštěný lom s jezírkem uprostřed. Stíny se dlouží, sluníčko se chystá jít spát.
Zapalují táborový oheň. Za chvíli někdo zlehka hrábne do strun. Zazní osadní hymna… a pak další písně, které pohladí bolavou duši a na chvíli zaženou smutek.
Finále Porty. Dvorana. Ve tmě září tisíce světýlek.
„Zpívej“, zašeptá jí do ucha.
Zpívá s ostatními a je jí náhle lehko.
Lesní palouk, letní podvečer. Děti nechali babičkám a vyrazili po dlouhé době sami dva. Kolik je to let? Vzpomínky se odvíjejí před očima jako černobílý film. Obejme ji kolem ramen…
„Ještě mi chvilku zpívej
a neříkej, že už to neumíš…“