Moje pohyby připomínaly chůzi geparda. Ladné, lehké a skrývající nebezpečí.
Sledovala jsem jeho tvář zatím, co jsem před ním chodila jako by byl jen dalším kusem, kterého je potřeba se zbavit.
Také byl, ale nejdřív jsem potřebovala informace.
Něco co pro mě bylo důležité, něco co mi dávalo záminku si trochu pohrát.
Do boku jsem mu vrazila rozžhavený pohrabáč.
Bez varování, bez okolků, bez slitování.
Slyšela jsem, jak se jeho kůže začala škvířit. Cítila jsem pach pálícího se masa. Slyšela jsem, jak křičí a naříká.
„Víš, co po tobě chci…“ zapředla jsem blízko jeho ucha. „Zazpívej a bude to rychlé.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ufff...
kopapaka
Nějak nám ty drasťárny přibývají.
:)
Já mam někdy dojem, že neumím
Neferet
Já mam někdy dojem, že neumím psát nic jiného než drasťárny a temnější děje. :)
Mě se to naštěstí daří +-
kopapaka
Mě se to naštěstí daří +- vyrovnávat.
Jenže jsem si v práci a v hlavě " napsal " příběh...
Něco celkem podobného.
A teď nevím jestli z toho napsat drsňátko, ehm... drabblátko a nebo to jen schovat. Nebo zahodit.
Já myslím, že dsrňátek
Neferet
Já myslím, že dsrňátek/drabblátek není nikdy dost a byla by škoda se zbavit příběhu, který máš už v hlavě :)