To, že neznáte fandom, je u mých drabblat často dost jedno.
AC3
Údolí Mohawků, 1783
Stál tam. Nic nedávalo smysl a přesto dávalo smysl všechno.
Mráz mu hladil tvář. Vítr ho bral něžně za ruku.
Vzpomínal.
Najednou viděl sám sebe běžet po stráni. Slyšel smích svých přátel a -
jak dlouho už se nesmál. Nemohl si svůj smích vybavit.
Na rtu mu roztála vločka. Vydechl teplo svého těla. Parný oblak líně mizel.
Zavřel oči. Uslyšel, jak ze stromu sklouzl těžký sníh.
Řeka k němu promlouvala. Naslouchal jí.
Šeptala mu o jeho zemi.
Vyprávěla příběh jeho lidu.
Nenaříkala, byla klidná.
Kolikrát už z ní čerpal sílu. Sílu matky přírody.
Otevřel oči.
Opuštěná obydlí halila neviditělnost bílého nekonečna.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné obrazy!
kytka
Krásné obrazy!
Díky moc. Jsem ráda, že to
Peggy Tail
Díky moc. Jsem ráda, že to dýchá.
To teda!
kytka
To teda!
Zrovna "vydechl teplo" se mi líbí.
Velice krásné, velice
Esclarte
Velice krásné, velice působivé.
Děkuju.
Peggy Tail
Děkuju.
To je tak hezký :)) mám pocit
Queen24
To je tak hezký :)) mám pocit jako bych tam stála taky... cítím ten studený vzduch i slyším řeku...
Děkuju, ale, to z toho není
Peggy Tail
Děkuju, ale, to z toho není jasný ten smutek? Někdy mi přijde, že zním optimisticky, i když mluvím o smrti.
Je z toho cítit. Asi jen já
Queen24
Je z toho cítit. Asi jen já se ho snažila nějak podvědomě vytěsnit... a vnímat jen ten hezký popis.
Ok, to jsem ráda :)
Peggy Tail
Ok, to jsem ráda :)