Listování

Sto svic jasně osvětluje komnatu. Dívčí prsty hladí stránky.
Ohavný, tlustý had s rozeklaným jazykem! Hrůzu jí nenažene; vycpaný neškodně zdobí zimní zahradu.
Jak bude překvapený, až ji najde ve své pracovně. Jak šťastný!
Skřetí obličejík, zpola krysí, zpola lidský. Jako figurka na stole; zlomyslný pohled ji děsil. Skryla ho šálem.
Sevře ji v objetí a políbí.
Křehká tvář nymfy, tak povědomá. Stejná, jakou má socha v hale; štíhlé tělo, vyděšené oči.
Zamračí se. Možná by tu neměla být.
Další stránka
(dech se zadrhne v hrdle)
odrazí vlastní podobu
(svíce se poplašeně zatřepotají)
jako zrcadlo.
Vyskočí.
On stojí ve dveřích.