Sice jsem si dala předsevzetí, že budu letos psát anglicky, protože škola, ale tohle jsem česky napsat musela :)
Ty vzpomínky už byly vybledlé jako chladivé zimní ráno. I po těch letech si však dokázal vybavit pár střípků z toho, co se tehdy odehrálo.
Tu vůni, když utíkali do lesa. Ukrýt se v jeho stínu. Vlhká, borovicová.
Ty zvuky, které slýchávali společně. Šustění vánku v makovém poli. Zpěv ptáků. Jeho hlas.
Tu chuť ukradených makovic. A taky jeho kůže.
Usedl ke stolu. V jeho středu byla váza plná makovic. Dekorace. Vzpomínka. Naproti seděla jeho žena. Usmál se. Děti už dospěly a odstěhovaly se. Strávil s ní celý život. Miloval ji. Ale ani z poloviny tak, jako kdysi miloval jeho.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je kránosmutné... Úplně mě
Tenny
to je kránosmutné... Úplně mě to chytlo za srdíčko. :(
achjo, ty kompromisy, co z
gleti
achjo, ty kompromisy, co z nás pomalu vysávají život, až zůstane jen zahořklá mumie.