Vysvětlení

Probíral se pomalu, všechno ho bolelo. Jako vždycky. Tentokrát bylo něco jinak. Pachuť na jazyku se změnila. Otevřel oči a rozhlédnul se po světnici. Porcelán byl bezpečně na svých místech, díky Bohu, ale všechno ostatní leželo přeházené a polámané všude kolem bezvědomého Karla. Zvednul se a klekl si k němu. Krev ze šrámu na Karlově hlavě už stihla zaschnout. Použil kouzlo, aby ho probral. Oči mu sklouzly na papír s namalovaným kouzlem.
"Cos to zase vyváděl? Kdy už si konečně nacpeš do té své tvrdé makovice, že nemusíš všechno dělat sám?"
"Nebyl čas, roztrhal bys město. Musela pryč."
Česťa pochopil.