Dnes jsem byl poražen, ale počkejte zítra!

'Král je unavený.' Hlas jeho děda zněl Joffreymu v hlavě, když ho prastrýc Kevan odváděl do jeho komnaty.
Zuřil. Zlobil se na Tywina, který si k němu tohle dovolil, na matku, na Kevana, na svého strýce Skřeta, ale ze všeho nejvíc na sebe. Nechal se jen tak odvést, jako by nebyl ničím víc než hloupým dítětem. Tváří v tvář Tywinu Lannisterovi nenašel dost síly, aby se postavil na odpor a prosadil svou vůli. Jsem přece král!
Když uléhal, sliboval sám sobě, že už nikdy se sebou nenechá takhle zamést. Bude silný a mocný. A hned zítra si nechá předvolat Sansu...