Sveřepá řeč

Uprostřed skal žil sveřepý lid, jenž cizinců za obzorem se bál.
Ale svět okolo dorážel.
"Nechceme-li, aby svět dobyl nás, musíme my dobýt svět," dumal král.
"Jak toho chceš dosáhnout?" ptali se rytíři. "Na každého z nás deset cizích bojovníků!"
"Naší zbraní je naše řeč!"
I postavili dělo a do světa vypálili slova.
Snášela se jako sníh.
S nožičkami a tykadly, nikdo jim nerozuměl.
Jenom tři vločky zasemenily, neb bez nabodeníček.
Tolar, pistole a robot.
Rostly, rostly, až vyrostly.
Všichni za horami poznali, jaká je moc těch slov.
Kdesi kdysi žil sveřepý národ.
Svět ho respektoval, jeho jazyka se bál.