Evženovo bezvědomí

Tma. Oči se pomalu otvírají. S námahou, s jakou si vystačí běžná parta kopáčů po celou směnu se Evženova víčka rozevřou a vstupuje do nich okolní svět. Ale zůstává pouze obrazem, k jeho mysli se nedostává. Evžen ztěžka dýchá a snaží se uvědomit si svoje tělo. Nadechuje do plic vzduch prosycený kouřem a vznáší se sám nad sebou.
Záblesk. Informace konečně probíhá skrz správné neurony a Evženova ústa se neslyšně třesou, až konečně vydají testament.
„Ještě jedno.“
Pepa, který se právě vehementně snaží zaplatit svazkem klíčů v domnění, že se jedná o drobné, dosedá vedle a vzdychne.
„Mně teda taky.“