Sledování cesty, jako z pohádky

Saladin se poklidně houpe a já usazen v řidičském křesle, s řidičskými brýlemi na očích, dělám řidičské věci. Ne že by to bylo něco složitého. Jedeme po pláži, která vypadá jako z obrázku cestovní kanceláře z minulého století, a já nemám nic jiného na práci, než sledovat zemi a hledat stopy snědených korýšů, které nám jako znamení zanechali poslední lidé z Gussovy skupiny. Netuším, kdo to vymyslel, ale počítač v knihovně našel něco o nějakých bratrech Grimmech.
Ten Druhý se jako vždy nudí a tak otravuje: "Hele klepeto. Je a hele druhý," infantilně komentuje vše, co vidí.
"Sklapni," zavrčel jsem.