Na jedné straně místnosti seděl Dietrich.
Na druhé straně místnosti ležel na stole papír. Na papíru stálo velké, zdobné a direktivní „Vorladung“.
Lejstro mu přikazovalo, aby si zítra sbalil svých pět švestek (o maximální váze padesát kilo), a samozřejmě hvězdu, a dostavil se k transportu. O důsledcích nedostavení se se nezmiňovalo. O tom se zmiňovala už hlavička Geheime Staatspolizei.
Dietrich přešel ke stolu a znovu dopis pečlivě prošel – jestli to tentokrát nebude nadějnější. Nebylo.
Když odcházel, zavazadlo ani padesát kilo nemělo. Hvězdu odpáral. Neuerbachovi ho vždycky brali jako vlastního a pořád mají z první války tu dvojitou stěnu na půdě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Naděje! A vůbec pěkné!
Danae
Naděje! A vůbec pěkné!
Výborné!
Rya
Přeju mu hodně štěstí. Neurbachovým rovněž.
Já také tak.
Kirsten
Já také tak.
tohle je fakt dobré
Keneu
smutné, ale nadějné a odhodlané
Držím mu palce. A doufám, že
Kleio
Držím mu palce. A doufám, že to alespoň s ním dobře dopadlo.
To nikdo neví a hlavně ne já,
Jeřabina
To nikdo neví a hlavně ne já, ale nakkonec jsem odolala a neoddělala ho hned v druhém dnešním drabbli na Červený a černý (ale odnesl to jinej chudák :)). Ale je v ohrožení až do konce dubna. :)
Ta poslední věta je pěkná. Je
neviathiel
Ta poslední věta je pěkná. Je v ní naděje a přitom z ní mrazí, protože si člověk uvědomí význam slov "meziválečná doba"...
Jo, historie nebývá moc
kopapaka
Jo, historie nebývá moc příjemný fandom...
Držím palce.
podepisuju předchozí
Aries
podepisuju předchozí komentáře
Anna Frankové v mužské verzi?
Lejdynka
Anna Frankové v mužské verzi?
Líbí se mi to, jestli se to u takového tématu dá říct.
To je pěkné. A líbí se mi tam
Dangerous
To je pěkné. A líbí se mi tam, jako komentujícím přede mnou, ta naděje.
Hodně štěstí.
Profesor
Hodně štěstí.
Líbí se mi tam ta naděje. Snad přežije.