Barevný kolotoč, směju se a mávám mamince, která na mě čeká s perníkovým srdcem a balónkem.
Léto u jezu, šplícháme se ve vodě. Pleť mám zlatavou, vlasy vyšisované od slunce. Kluci nás s Kamilu očumují, když skočíme do proudu; plavky najednou napůl průhledné.
První milování v posteli pro jednoho. Kamilin rozverný úsměv a záblesk v černých očích, než se mi skloní mezi nohy.
Jaro sotva v rozbřesku, na větvích zrána ještě jinovatka. Jedeme na motorce, asfalt klouže. Letím... pak jen tma.
Jen záblesky mi zbývají. Většinou si nic nepamatuju – možná je to milost. Vzpomínky na život, který už není, bolí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Au. Tohle bolelo.
Carmen
Au. Tohle bolelo.
(Krásně napsané.)
Až se mi dech zatajil... ale
Queen24
Až se mi dech zatajil... ale pěkný
Tak i s postižením se dá žít,
Tenny
Tak i s postižením se dá žít, mňo. Pár let trvá, než si člověk zvykne, ale lidé jsou nesmírně odolné bytosti. :)
Auvajs auvajs auvajs.
Zuzka
Auvajs auvajs auvajs.
V tomhle je snad nejhorší tušit, mít těch pár vzpomínek a vědět, že někdo, kdo v nich byl, už není :(
Silné.