Zaručeně babylapné verše

„A já se tak snažil,“ třísknul pěstí do stolu kulisák. Zhluboka se napil a podíval se na tragéda. „Dyk já jí i verše vymyslel, podle posledního kusu, co hrajem,“ dodal lítostivě.
Kymácivě vstal a zadeklamoval:
„Já v oceli zakutý, štít jsem zdvih‘
se lží a bolestí já jdu se bít,
Rosinanto má milá, nádherná,
svět pro tebe lepší chci mít…“
Tvrdě dosedl.
„Sem si na to pučil od milovníka brnění! Abych tomu dodal váhu! A víš co? Ona se mi jen smála! Prej sem si spletl dveře! Nána jedna vesnická! Jaký dveře?“
„Víš,“ řekl tragéd, „asi myslela ty do stáje.“