Posvátný háj

Kráčím hájem prozářeným ranním sluncem. Vane tu svěží větřík, který přináší lahodnou vůni thymari. Musím být blízko. K hrudi tisknu váček se svým darem pro ni. Ještě pár kroků... Jsem tu, přímo u oltáře. Je zasypaný mnoha dary, prosbami. Byly vyslyšeny? Bude i ta má? Nevím. U ostatních Nebešťanů si člověk také nemůže být jistý, ale ona je... Ne. Tohle nesmíš! Pokorně skloň hlavu, obdaruj ji, a nikdy se nechlub a nezpychni, ať už to dopadne jakkoliv. Nebo se změní ve tvou Nemesis.
Vroucně prosím tě, Týché Okéanovno, shlédni na mne, a dar můj oplať darem svým, z rohu Amaltheina.