Srdce co v sobě štkalo
Se stále zajíkalo
Však začalo bít prudce
Jako když běží z kopce
Jako splašené zvony
Když vsí na poplach zvoní
Náhle prasklo osrdí
Tělo se teď krví rdí
Zvon se snadno přetavil
Zvuku se však nezbavil
Teď sviští v novotvaru
A touží po nezdaru
Život v těsnícím kroužku
Náboj ho má jak roušku
Zvonice osiřela
Z hlavně vylétla střela
Za cíl má lidská těla
Jen aby nebolela
Přání škrtí realita
Je moc surová a lítá
A tak se vzdává marná rvačka
Je zesláblé jak tuberačka
Rána bolí krutě a prudce
Na první pokus zásah srdce
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Na tebe jsem se taky už moc těšila
Aries
Smutné, ale krásně napsané.
Potěšení je na mé straně.
Aplír
Potěšení je na mé straně. Díky moc za milé přivítání i komentář.
To doslova bolí.
strigga
To doslova bolí..
Ač svázána rýmy, nějak se mi
Aplír
Ač svázána rýmy, nějak se mi to vymklo z rukou.
Až mi přejel mráz po zádech.
kytka
Až mi přejel mráz po zádech.
Z toho by se dala ta bezútěšnost snad stáčet do fiol.
Dík. Ba. Dala by se stáčet do
Aplír
Dík. Ba. Dala by se stáčet do fiól a přehodit přes ně černý flór.
Jé, to je moc smutný.
Esclarte
Jé, to je moc smutný.
Máš pravdu. Dík.
Aplír
Máš pravdu. Dík.
Hezké. Zvlášť poslední věta
Lee
Hezké. Zvlášť poslední věta zvučela jak zvon.
Dík. Ve mně teď doznívá hezký
Aplír
Dík. Ve mně teď doznívá hezký pocit z Tvého komentáře.