Ponuré léto

Podivné léto, pořád tak lezavo. Byla jsem ráda, že jsem v Londýně a ne na prázdninách. Budovy Parlamentu se skoro ztrácely v mlze. Pohled na Tower Bridge mi připomněl tu strašnou katastrofu – zřícený most…
Zahnula jsem za roh a zděsila se. Další bouračka? Dav lidí, rozbité auto a vedle ležící tělo, tmavorudá krev na zemi… Proboha, on snad…
Utekla jsem. Všude jako by se vznášela smrt. Zahlédla jsem zezadu vychrtlého koně. Zamířila jsem k němu, připadal mi jako přátelská bytost. Jenže v té mlze vypadal spíš jako příšera. Otočil se a upřel na mě podivné oči, připomínající koule bílého světla.