Anarchistka vzpomíná

Anarchistčin deník, pozemské datum 17. dubna
Na házení zápalných pum jsem ještě mladá, tak jsem alespoň vzala do pusy listového šneka a poplivala s ním celou podlahu.
Jen tak pro nic za nic jsem spadla z židle na podlahu.
Tak jako ptáčci krmí svá holátka rozžvýkanou potravou, tak jsem nakrmila matku a strýce.
Ostatně, matce jsem též zvrhla do výstřihu sklenici džusu.
Vyválela jsem se v pomazánce. Pořádně. Byla dobrá.
Půl hodiny jsem probrečela. Zcela zbytečně.
Ze slavnostního dortu jsem se snažila oloupat jahody. Asi bych je ale stejně nesnědla.
Ať žije chaos. Ať žije anarchie. Ať žijí rodinné oslavy.