Závist

Leonardo da Quirm seděl ve své Lenošce-umožnující-kývavý-pohyb-dopředu-dozadu a levou rukou si kreslil složité křivky, které opisuje ptačí křídlo při letu.
V pravé ruce držel šálek čaje a Náhradní-ruka-která-může-při-čtení-otáčet-stránky-nebo-taky-dělat-úplně-jiné-věci mu současně listovala stránkami výpravné monografie o Zatraceném hlupci Johnsonovi.
„Geniální,“ mumlal sám pro sebe, „úžasná zkratka. Ovocný koláč. To je úžasné jméno. Takové názvy bych chtěl umět.“
Zkusmo sám pro sebe nadhodil pár vlastních pojmenování, ale u Rozkouskovaná-jablka-v-krustě-z-mletého-obilí-připravované-dohromady-za-vyšší-teploty to vzdal, a nasadil si na hlavu Udělátko-které-škaredé-myšlenky-z-hlavy-dostane-rozličnou-hudbou-do-uší.
Zatím levou rukou přikreslil ke křivkám ptačích křídel
Stroj-který-nebezpečně-naruší-morálku-nepřítele-tím-že-náhle-zamění-vodu-ve-víno-nebo-naopak a rozbor malířských technik k vyjádření prostoru včetně ukázek.
Vše zvládal skvěle. Jen ty názvy nedával.