Totálně nedobytný tunel

Budivoj se zoufale rozběhne k portálu tunelu. Intenzívně buší na uzavřená vrata. Prostorem se rozléhají dunivé zvuky. Vrata jsou však zavřena pevně. Budivoj znaveně usedá na zem a zdá se mu, že za vraty slyší nějaké hlasy.
Hlasy jsou však velmi nezřetelné a Budivoj pochybuje, zda to nejsou jen nějaké jeho halucinace.
"Bože, pomoz mi!" šíleně řve. Vzápětí mu však dochází, že mu bůh nemusí pomoci, když na něj do té chvíle nevěřil. Nemá už ovšem moc sil na hluboké filozofické či náboženské myšlenky. Jedno je mu však jasné. Pokud nenastane brzy nějaký zvrat, bídně na tom opuštěném ostrově zhyne.