Za vlast a za královnu

Tohle je už ale vážně trochu divný, špitnul slabý hlásek kdesi v Johnově hlavě, když doktor zabořil obě ruce do kudrnatých vlasů spícího detektiva a začal se jimi slastně probírat. To není úplně kamarádský. Fakt.

John, plně zaujatý hebkými prameny pod svými prsty, ho ignoroval.

Nejsem gay! Jsme jen kámoši! Kdo to furt omílá?

„Jsme kámoši!“ naštval se. „A divný to není! Kdybych to dělal jen z plezíru, tak možná, ale Sherlock líp spí. A odpočatý ten případ vyřeší rychleji! Případ od Mycrofta, takže nejvyšší národní zájem. Já tu sloužím vlasti! Samotné královně!“ zařičel, načež smíchy vzlykající hlásek umlčel definitivně.