Interpretace romantického gesta v podání Siriuse Blacka

„Moony?“
„Ne, Tichošlápku,“ ujistí ho.
„Vždyť nevíš, na co se ptám! Kdybys někoho chtěl pozvat na rande...“
„Přestaň jamesovat. Nepotřebuju dohazovačku.“
„Jistě. Takže kdybys k někomu cítil, hhhhm, náklonnost...“
Remus si uvědomí, že Sirius působí... nervózně.
„Hm?“ v očích se mu objeví nebezpečné jiskřičky.
„Valentýn. Přijde ti Valentýn... romantickej?“ Sirius to slovo téměř zašeptá.
„Možná,“ Remus potlačuje smích.
„Takže... je valentýnka romantická?“
„Jistě... ale není to na tebe málo?“ popíchne ho Remus.
Později si tu škodolibost vyčítá – Sirius vypadá jako nejisté štěně.

*

Remuse probudí zvláštní šustění papíru.
„Jedna ti přišla málo,“ usmívá se Sirius.
Kolem poletují stovky třepotajících se valentýnek.