Zásah a záškodník

Katedrála Nejsvatější postupky hořela, plameny sahaly až k černé obloze a Edvin litoval, že s sebou nemá buřty.
Vždycky si přál vypálit aspoň kapličku, ale jeho vlastní doba tomu nepřála a v šestém století byl hříčkou osudu donucen je spíš chránit. Nadšení, s jakým dnes házel Molotovy skrz vitráže, lze tedy jistě pochopit, tuplem když první zasáhl zpovědnici, kterou tu beztak nikdo nepotřeboval.
Dlouho sledoval oheň, ale pak již museli jít, protože někdo to povstání proti Srdcové královně organizovat musel.
Hořící ruina se brzy zbortila, jen ona zpovědnice zůstala jako zázrakem neporušena.
A záhy za podivného skřípání beze stopy zmizela.