Zpověď Máně pokračuje

Máňa by si rozkošnicky potáhla ze startky a společným úsilím by vzduch ve zpovědnici ztěžknul a zhoustnul. Olověné kruhy by se rozplývaly ve vzduchu, pak by to vzduch vzdal a rozplýval se v dýmu. Mániny oči by byly kalné, dvě studánky zanesené životem a druhým koňakem. Chápala by, že s opilýma holkama je větší zábava než s dámama a pak bychom zpívaly a posílaly polibky knězi a ten by je s uzarděním vracel.
„Máňo, sakra, proč ty existuješ jenom ve stoslovným světě?“
„Protože víc slov pro nás dvě není potřeba. Slovo bylo na počátku. Ale na konec patří činy! Piš!“