Nakloněná rovina

Seděli na stoličkách a ladili.
"Vím, že je na koncert trochu pozdě, ale příležitost to není špatná," poznamenal houslista.
"Ani počasí nám moc nepřeje," utrousil cellista.
"O klidu v sále se taky mluvit nedá," přidal se basista.
Měli pravdu, bylo po půlnoci, byla ukrutná zima, a všude kolem křik a hluk. Někteří se třásli zimou, jiní k tomu měli i jiné důvody, přesto musel první houslista, Wallace Hartley, obdivovat jejich stoicismus.
Teklo jim do bot, brzo už doslovně, a oni se přesto stále věnovali své práci.
"Pánové, bylo mi ctí s vámi hrát," řekl a založil si housle pod bradu.