Jaký byl?

„Dědo, no tak, dědo, zastav!“ volá holčička, šlape na kole ze všech sil, ale stejně jede pomaleji.
„Já se jenom vezu,“ odpoví se smíchem děda.

„Takhle vezmeš mezi prsty tu gumičku, takhle to tam poskládáš a vystřelíš. Třeba paní učitelce do zadku. Ale nesmí tě chytit!“ nabádá děda jen o něco starší školačku, jako by mu bylo znovu deset.
„Ale dědo, to se přece nesmí.“
„No právě.“

„Co škola?“ zeptá se děda chraplavě, najednou mnohem starší.
„Docela dobrý,“ odpoví vnučka.
O rakovině nemluví.

„Přála bych si, abys ho poznal,“ řekne už dospělá žena partnerovi.
„Jaký byl?“
„Šprýmař. A dobrý člověk.“