Taková normální jarní idylika

„Hej! Au!“ vykřikl Skřivánek. Nasupeně ze sebe otřepal střepy z lucerny.
„Zásah potopena!“ zahlaholil hlas z pobřeží. Se zlostným výrazem se otočil. Na břehu radostně poskakoval komín s cihlářskou pecí. Vítězoslavně se šklebil od cihly k cihle.
„Ty! Mrzáku vypálená! Co si myslíš, že děláš!“ houkl na něj Skřivánek a nebezpečně blýskal děly. Komín se jen nadutě nafoukl.
„To máš za to, že nám rozptyluješ řešitelku, ty oplachtěná ztrouchnivělá obludo!“
„Já ti dám ztrouchnivělou obludu!“
Chystal se nabít děla.
„Tak dost! Nebo vás přepíšu! Oba!“
Skřivánek poplašeně svine plachty. Bulovka zahanbeně schová komín.
Cihelny se mi s lodičkama rvát nebudou!