Spodní proudy

„Co se dá dělat, tady si nevrznu.” 

Princ nahodil nacvičený úsměv a smířený s osudem zamával slizkému davu. 

„Sbohem kuňky! Čas vydat se do bažiny zaslíbené, líbající ropuchou oplývající!”

Pečlivě prostudoval mapu a zamířil ke kočáru. Obojživelnice hlasitě zakvákaly. 

„Co říkáte? Zkuste být výmluvnější!”

Dvířka kočáru se s hlasitým vrznutím přibouchla. Alberto v němém úžasu sledoval desítky žabích praciček, které je přidržovaly na místě. Svaly jim jen hrály.

„To je tedy síla,” odfrknul si princ. „Vážně si myslíte, že půjdu po svých?”

Ropuší sbor pokýval hlavami, až se hladina rozhýbala. Uměle vytvořená žabovlna strhla kočár a pohřbila ho v bahně.