Finders keepers

Stačilo svajpnout na tinderu a člověk měl hned program. Nad ránem se pak slušně rozloučit, oblíknout a decentně vypadnout - to byl plán.
K rozloučení jsem se dostala. Dál už ne.
Ložnice, postel, stolek - kde sakra jsou? Na lustru nejspíš ne, zas taková divočina to nebyla.
"Hledáš něco?" ptá se opatrně z koupelny známost na jednu noc.
"Kalhotky."
"A jsi si jistá, žes v nich přišla?"
"Eh - jednoznačně?!"
Ložnice nic. Nakouknu do koupelny - víc místností tu ten frajer beztak nemá.
Vidím ho jak stojí před zrcadlem.
A na sobě -
Chvíli oba mlčíme.
"Tak... teď už si je asi nechej," řeknu nakonec.

*******

Asi jste poznali, že drabblík se vztahuje k básni J. H. Krchovského. Z nějakého důvodu - asi že se tak pěkně rýmuje - mám tuhle báseň bezpečně v hlavě už od střední, a dost pravděpodobně ji budu schopná zarecitovat i v důchoďáku na podzim (poezim, hehe) života. Báseň pro neznalé (i když myslím, že jí znáte všichni) zde:

MÁŠ HEZKÉ KALHOTKY, - K VÁNOCŮM OD MÁMY?
ta vůně Azuru málem až omámí
Moc pěkné kalhotky! Co guma? Neřeže?
myslím, že raději zamknu ty dveře, že...
Hlaďoučké kalhotky... - Hedvábí? Mušelín?
Půjč mi je na chvilku, jak by mi slušely!