35. Shearing Day

Pastviny zezelenaly.
Jarní jehňata nadšeně přeskakovala čerstvé krtince, bezbranná králičí holátka se proměnila v hbité chlupaté kuličky. Dospělým ovcím pod starou vlnou vyrostla nová srst.
Hanka stříhání milovala. Tolik lidí najednou, všechny sousedy i s dětmi, vídala jen v kostele, ale tam musela být zticha a po kázání Mamie spěchávala domů. Práce nepočká.
Stodola bzučela jako včelín. Lidské hlasy se mísily s bečením ovcí a výskáním nejmenších dětí, které se honily mezi rounem. Pach chlapského potu přebila vůně lanolínu a citronády, kterou holčička roznášela mezi střihače. Po práci dojde i na koláče.
„Mňam,“ oblízla se. Stříž byla slavnost.
Ve všech plecháčcích bylo nalito, tak se na chvilku zastavila a obdivovala fortel, s jakým dělali muži z bachratých a neforemných bahnic lehké krasavice.
Sama toužila spíš pohladit čerstvě ostříhanou ovci, dotknout se hebké kůže. Prsty už se těšily na chomáče vyprané vlny. Vloni směla vyčesávat hřeblem, snad už ji Mamie konečně pustí ke kolovrátku.
Bill přidržel Timovi jednu ovečku, nějak začít musí, a kluk se snažil.
„Aspoň tuhle tvoji opidlanou mezi ostatními poznáš,“ smál se starší bratr dobromyslně. „Neboj, do zimy jí srst doroste.“
Timmymu zrudly uši. Zašklebil se na sourozence a nakopl hromadu vlny, až se rozletěla po stodole.
„To už budu pryč! Táta se brzo vrátí, poprosím, ať mě dá do učení.“
„Má pravdu, válka asi končí,“ přisadil si soused. „Američané už balí. Kdo zůstane tady?“
Tim pokrčil rameny.
Hanka se otočila po Billovi. Mlčel. Ale ona jeho plány s Annie znala.
„Já, já bych zůstala moc ráda. Tohle je doma,“ křičelo to v Hance. „Nechci pryč!“
Nahlas neřekla nic, jen nalila ze džbánu další vodu s citronem.