Navazuje na: https://www.sosaci.net/node/64779
Po dešti vykvetla larrea. Pryskyřičná vůně naplnila ráno, krása brala dech. Tupě jsem civěl do křoví, v hlavě černo.
Je mi sedmnáct, nic neumím, nic nemám. Nikoho nemám, jen mámu někde u Rena. Nemám páru, jak se za ní dostanu, jak jí dostanu z komunity, natož jak dostanu depresi z její hlavy.
„Zírání na keř pomohlo naposledy před více než dvěma tisíci lety,“ ozval se za mnou Frank.
„Nemá se podpálit, aby promluvil?“ zeptala se Naty a zacinkala klíčky od auta.
„Seber se, odjíždíme.“
„Kam?“ zašeptal jsem.
„S tebou za tvou mámou. Nenecháme tě to řešit samotnýho. Už nám věř.“
Následuje: https://www.sosaci.net/node/64997
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
kámoši <3
Aries
kámoši <3
A ta hláška s keřem je bezvadná
Ano, Mojžíš do každého mého
ef77
Ano, Mojžíš do každého mého drabble :D
To je konečně optimistický
Banepa
To je konečně optimistický závěr drabblu. Hezké!
Děkuji!
ef77
Děkuji!
je super mít kamarády
Tora
je super mít kamarády
To ano.
ef77
To ano.
Když je ten prach pryč. Třeba
Lady Peahen
Když je ten prach pryč. Třeba to pomůže i s tou depresí.
Uvidíme.
ef77
Uvidíme.
Oh.
Profesor
ještěže je má.
To zní nadějně
netopýr budečský
To zní nadějně