Výměna k všeobecné spokojenosti

Jak známo, nástupnictví Marie Terezie jakožto ženy byla velmi složitá věc, kterou se její otec Karel VI. snažil všemožně pojistit. Zároveň chtěl zachovat svým potomkům i korunu císaře Svaté říše římské, ale volba ženy nepřicházela v úvahu, nanejvýš jejího manžela. Aby dosáhl obojího, vedl dalekosáhlá jednání, která po jeho smrti stejně vyšla nazmar, ačkoliv nakonec se Marii Terezii povedlo zachovat skoro všechno.
Lotrinsko bylo až do té doby samostatná země s vlastním vládnoucím rodem.
Ženich František Štěpán byl tak na základě těchto handlů nucen zříci se své země a přijmout chtě nechtě místo ní Toskánsko, kde byl náhodou právě před vymřením vládnoucí rod Medicejských. Jeho potomci tak rovněž museli splynout s habsburským rodem.
Tím se zároveň otevřelo pro Francii přijatelné řešení v další mezinárodní záležitosti. Probíhala válka o nástupnictví v Polsku, kde Ludvík XV. podporoval svého tchána Stanislava Lesczyńského, který prohrál. Jako odškodnění tak Stanislav mohl dostat k dožití Lotrinsko, které pak po jeho smrti připadlo definitivně Francii.
František Štěpán byl ovšem s Marií Terezií ve Florencii jen jednou. Po něm tam potom vládli jejich potomci (kromě napoleonské epizody) až do sjednocení Itálie.
František Štěpán měl ještě bratra Karla, který měl též smůlu, nicméně oženil se se sestrou Marie Terezie, ačkoliv byl slovy klasika holá řiť. Marie Terezie ho měla velmi ráda. A byla tu také neprovdaná sestra, která pak žila u vídeňského dvora.
Tenhle námět jsem si vybrala i proto, že už dřív jsem psala pro změnu o problémech s nástupnictvím Marie Terezie v tématu Věno, tak je to symetrické.