Tak zase báseň. Jen tentokrát trochu o něčem jiném.
Pořád žárlíš?
pukl mi roh
když jsme si spolu připíjeli
na společné vyhlídky
místo toho
abychom si nalili čistého vína
z rukou si vytahuju
úlomky věcí
cos mi nikdy neslíbil
ale které jsem ti stejně věřil
protože jsem si myslel
že pijeme oba to samé
ale
já jsem se opíjel
ty ses rozlíval do dvou pohárů
a šeptal mi
že se mnou toho přece vypiješ víc
věřil jsem ti
protože jsi byl první
u koho jsem se nemusel bát
že mi nalévá něco jiného
než mi celou dobu tvrdí
ale i otrávená medovina
dokáže být sladká
protože všechen jed
začíná jako lék
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
a ty hořké konce :-( velmi
Aries
a ty hořké konce :-( velmi zdařilá báseň
Líbí se mi to, nejvíc ta
Banepa
Líbí se mi to, nejvíc ta předposlední sloka.
Moc pěkné. Rozlévá se to to
Aplír
Moc pěkné. Rozlévá se to to celým mým nitrem.
Wow! To je hodně dobré!
Lejdynka
Wow! To je hodně dobré!
Jed a lék
Izvin
"protože všechen jed
začíná jako lék"
Smekám. Celý je to dobrý, ale tahle čás mě do očí praštila nejvíc. Úlomky neslíbených věcí taky mistrné. Povedená směsice díku za něco, co dosud nikdo nenabízel a rozčarování z toho, že podmínky nejsou vyhovující a postupně to převáží. Přemšlím, jestli estetika vychází jen z tématu, nebo přímo odkazuje na konkrétné severské postavy.