Není hrnec jako hrnec

Obelix byl mrzutý. Neúspěšný výprava za divočáky mu rozhodně nevylepšila náladu poté, co ho dříve toho dne Panoramix opět odmítl nechat ochutnat kouzelný lektvar.
Právě se s Asterixem zklamaně vraceli do vesnice, když si dodavatel menhirů všiml mezi chalupami ohniště s kotlem, nad nímž samým klokotem poskakovala poklice.
„Já už to nevydržím,“ zaúpěl, „ochutnám aspoň lžičku…“ a rozběhl se ke kotli.
„Obelixi, ne!“ pokusil se ho Asterix zastavit.
Ale to už Obelix zvedl poklici a jeho hlava zmizela v oblaku horké páry.
„…v tom hrnci Naftalína vyvařuje pleny malého Teoretixe…“ dořekl Asterix již skloněný nad svým v mrákotách ležícím přítelem.