Městské pozlátko

„Mamí, dívej jak se nádherně lesknou!“
„Nehulákejte tak nahlas!“
Podívali se po sobě, otočili se a vyrazili. Po mírném břehu, přes udupaný trávník. Rozehnali nafrněné labuťáky, bojující o rohlík. Před černým labradorem, i když byl na vodítku, raději udělali kličku. Štěrk na cestičce se rozletoval.
Teď už jenom schodiště na Most legií a uvidí tu krásu zblízka. Dalo jim zabrat, měli krátké nožky.
Pozorovaly je od vody.
„Oni se vrátí.“
Menší vycenila oranžové zuby. „Snad je nahoře nikdo nezašlápne. Pořád je to táhne k lidem.“
„Je to s mláďaty starost,“ pohladila si kožíšek bobřice. „Já používám pro odvykání vrbovou kůru.“