Snílek

Dalibor si pískal. Proč by ne? Byl první krásný jarní den, slunko svítilo, ptáci zpívali. Akorát tak vyrazit si do parku. Nasál teplý jarní vzduch a zrak obrátil vzhůru.
Po nebi se proháněly mráčky a vykreslovaly nebeské zámky. Tu spatřil hejno tažných ptáků vracejících se po zimě z teplých krajů. Tam spatřil helikoptéru spěchající k letišti za městem
Zamyšleně kráčel ulicemi a pozoroval dění na nebeské klenbě.
Ulici před parkem zahlédl horkovzdušný balón, unášený větrem nad park. Třeba uvidí balón přistávat, napadlo ho, když vcházel na přechod.
Bohužel neviděl linkový autobus, který ho poněkud násilně poponesl o několik metrů dále.