Vůně svobody

V paláci měl obrovský bazén s pečlivě regulovanou teplotou a ovoněný růžemi. Jeho ranním rituálem bylo plavat tam a zpátky, tam a zpátky...
Tenhle opuštěný soutok dvou potůčku neměl nic z toho. Voda sahala maximálně po stehna. Byla ledová, nesoucí s sebou zimu z hor. Ve vzduchu voněla tráva a létali komáři.
Ponořil nohy dovnitř a usoudil, že ten pocit předčil všechny luxusní bazény.
Vytáhl ze svojí brašny čerstvé jablko a začal snídat.
Jeho klid vyrušila mladá dívka, která vedla stádo koz kolem.
"A vy jste kdo? Nějaký pobuda?" zeptala se, když vedla zvířata napít se.
"Vůbec nikdo," usmál se.