Když se daří, tak se daří

Vypotáceli se z hotelu. Nevyspalí, unavení.
“Já snad mám halucinace,” protíral si oči Jousef. “Nevidím naše auto!”
“Ani nemůžeš,” odpověděla lakonicky Jindřiška. “Stálo tady. Je pryč.”
“Jak, pryč?”
“Vypadá to, že někdo nevydržel ten zpěv a ujel prvním, co mu padlo pod ruku.”
“Co budeme dělat?”

Než na policii a v půjčovně vše vyřídili, byl večer.
“Jak se dostaneme domů?” starala se Jindřiška. “Přespíme ještě jednu noc tady?”
“Zpátky do té mučírny už nejdu!”
Psi souhlasně štěkli.
Jousef zapátral v mobilu.
“Podle IDOS nám poslední vlak jede za čtvrt hodiny.”
“Tušíš, kde je tu nádraží?”
“Podle navigace pěšky třicet minut!”