Půlnoční překvapení

Jindřiška se s leknutím probudila. Trhač se rozštěkal. Rány na dveře nepřestávaly. Co se to… Zloději? To asi těžko, došlo jí vzápětí.
Vykoukla z okna.
“Evo?”
“Ahoooj, to bys neuh… neuhla, koho vedu!” zahalasila dcera. Přitáhla pod okno vysokého muže. “Pocem, brácha!”
“Kde ses spráskala! Nemělas být dneska u notáře?”
“No prááávě! Tam jsme se poznali!”
Jindřiška honem otevřela dveře. “Mazejte dovnitř, probudíte celou vesnici! Kušuj! Vy jste kdo?”
“Já…?” zaváhal muž.
“Vy mluvte! Ty kušuj, Trhači!”
“No já sem… Miloš. Jelínek. Po mým otci váš syn. Teeda ne váš jako váš. Nevlastní,” vzpomněl si konečně. “Můžu vám říkat maceško?”