Do víru velkoměsta

„Martina Miss?“
Vstávám z dřevěné bedny a rozhlédnu se zaprášenou místností, která tu supluje sborovnu. V prázdném okenním rámu se objeví umazaný obličej.
„No school tomorrow!“
Sláva! Jsem volná. Zavřu oči a nechám se unášet představami. Vyrazím si! Do města! Pořádně to rozjedu! Splním si nejdivočejší sny!
S vidinou párty jsem ochotna přinášet nejvyšší oběti. Sejít pár kilometrů z kopce. Čelit zdrcujícímu vedru, hadům, dorážejícím vesnickým psům i četným nabídkám k sňatku. Absolvovat šílenou cestu v nadoraz nacpaném autobuse, kde se, spolu s výhledy na prudký sráz lemující krajnici, zdarma podává vydýchaný vzduch.
Kathmandu.
Konečně!
Svatá trojice.
Jídlo, sprcha, postel!