Nějaká holčička mě vzala do rukou a odnesla mne, překročila plůtek a vynesla mne vraty ven na trávu. Zdvihl se vítr a já poprvé v životě ucítilo vánek čerstvého vzduchu.
„To byla v životě tvá nejhezčí vzpomínka?“
Zamyslelo jsem se, ale nic jiného mě nenapadalo. Vlastně to bylo vcelku příjemné, jíst, pít a spát, v bezpečí, v teple, vedle svých. Ani bolest jsem na samotném konci necítilo.
„Inu dobrá tedy,“
Ještě než všechno na dobro zmizelo, zahlédlo jsem kdesi nad sebou nějaká lidská jména, vedle kterých se začaly objevovat černé tečky. Tedy až na jedno – u jednoho vysvitl bílý puntík.
To je zvláštní. Nejsem si
Aries
To je zvláštní. Nejsem si úplně jistá, že to chápu
Líbilo se mi to. I když ten
Tora
Líbilo se mi to. I když ten konec nevím, jestli jsem dobře pochopila.