Mezi sestrami

„Když jsme byly mladé, myslela jsem, že máš svobodného ducha,“ řekla Paulina zamyšleně nad šálkem čaje.
Lydie pobaveně zvedla obočí. „Teď už si to nemyslíš? Tak to mne ranilo v hloubi srdce.“
Pousmála se. „Teď mám Toninku.“
„Aha.“
„Nikdy jsi nebyla tak… divoká a nespoutaná jako ona. Tak zbrklá! Umíněná…“
„Odvážná?“
„Možná. Jen by potřebovala víc opatrnosti. Bojím se, že provede nějakou hloupost, že se dostane do potíží, které nedokáže vyřešit.“
„Toninka?!“
„Já vím. Řekneš mi to, co vždycky: je talentovaná, schopná, vzdělaná…“ Na chvíli se odmlčela. „Jednou od nás odejde. Touží cestovat.“
„Budeš jí bránit?“
„To by nemělo smysl.“