K lidem přistupovala jako jiné rozvedené samoživitelky z maloměsta 50. let, rázně a bez zbytečného sentimentu, dovedně se starala o pokrytí základních potřeb, teplý čaj, teplá večeře, čisté oblečení, vzpřímený postoj, úpravný zevnějšek, citová ostražitost. Z práce byla zvyklá rozhodovat a případná selhání řešit sama za zamčenými dveřmi, na kompromisy nebyl čas.
Čím víc vzpomínek ztrácela, tím větší lehkost získávala. Problémy mizely, vztahy byly jednodušší, výčitky se vyprázdnily.
Teď je z ní holčička, která chodí na procházky s panenkou. Moc nemluví, ale nemá z ničeho strach, směje se.
Otázka není, kdo jsme, ale kým budeme, když přijdeme o všechny vzpomínky.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
kdyby to bylo aspoň takhle,
Aries
kdyby to bylo aspoň takhle, ještě by to nebylo tak hrozný
Možná to záleží na tom,
myday
Možná to záleží na tom, jestli ten člověk má na co vzpomínat, nebo spíš na co zapomínat. pro ty, co mají na co vzpomínat, je to samozřejmě horší
To máš tedy recht!
Peggy Tail
To máš tedy recht!
díky :)
myday
díky :)
Smutná závěrečná kapitola
Aplír
Smutná závěrečná kapitola života a nikdo neví, zda ho také nečeká.
Ony ty poslední kapitoly
myday
Ony ty poslední kapitoly vůbec bývají neveselé
To je hodně silné. Povedené.
Pikola
To je hodně silné. Povedené.
Díky!
myday
Díky!
Tohle je pro mě hodně smutný
strigga
Tohle je pro mě hodně smutný téma (bohužel to máme v rodině a dědí se to po ženský linii se železnou pravidelností...). Ale takhle, jak jsi to popsala, to zní vlastně skoro až hezky. Aries má pravdu, takhle by to ještě šlo.
Já to teď taky prožívám
myday
Já to teď taky prožívám zblízka a vlastně je to smutnější pro okolí, než pro toho člověka samotného, aspoň v tom je nějaká útěcha
z toho je mýmu srdci těžko.
Zuzka
z toho je mýmu srdci těžko. Bolí o tom uvažovat, víc bolí to očekávat (v blízkém okolí) a ještě náročnější musí být to mít z první ruky...
těžko říct, co je vlastně
myday
těžko říct, co je vlastně horší, jestli náhlý konec, který tě zanechá nepřipravenou a v šoku, nebo tohle dlouhé mizení, kdy ti ten člověk taky utíká mezi prsty a zároveň o něj přicházíš a nepřicházíš. každopádně je to náročné oboje...
Tohle je hrozné, děsí mě to
Esclarte
Tohle je hrozné, děsí mě to vždycky, když na to pomyslím. A občas už mě taky napadlo, že pak je vlastně už úplně jedno, kým jsme byli a jak jsme žili. Ta troska už s tím nemá nic společného.
Proto to okřídlené žít pro
myday
Proto to okřídlené žít pro každý den a nečekat, že něco bude lepší, až...