Moje, cizí, naše

Ve chvíli, kdy Aténa prorazila hladinu, se potopila pod další. Ať zadržovala dech jakkoli, topila se ve vzpomínkách.
Je jí deset a celá její rodina zahynula.
Je v cele, pár dní před tím, než se její dcera narodí a zemře.
Je na Galaktice, je na Caprice v radioaktivním dešti.
Je na Galaktice, je na Caprice, znovu, jenom jinde, a v noci klepe na dveře něčího stanu.
Je spojenec a zrádce a drží v náručí svou dceru, která jí nepatří.
Probírá se jimi, falešnými a reálnými, vlastními a cizími.
Je těžké najít ty správné, když ve všech má tu stejnou tvář.