Na rozloučenou

Sklenka se roztříštila o zem. Ve tváři pana Whitfielda se objevilo naprosté zmatení.
Frances musela uznat, že po dechu lapal jen zlomek vteřiny.
“Zběžně, pa- madam.”
“Dobrá. Dohlédnete, aby byl Skřivánek připravený k vplutí nejpozději do tří dnů.”
“Rozkaz, madam.”
“Můžete jít.”

***

Odpolední slunce pražilo. Pomocníci tesaře natírali oblé boky fregaty jakoby laskali tělo milenky.
“Člun, ahoj!” zahalekala hlídka z ráhnoví.

“Katherine,” usmála se Frances, zatímco na palubu vytahovali velký koš.
“Přišla jsem se rozloučit. Donesla jsem něco na přilepšenou.”
“Můj stevard tě bude zbožňovat. Obvykle si stýská nad žalostným stavem mých osobních zásob. A důstojnická jídelna také. Odplouváš zítra?”