Trapné...

Trvalo mu to dlouho. Tím myslím fakt dlouho. Ke konci už začínal špulit ret, funět a vůbec se tvářil divně. Já teda uznávám, že v tomhle směru nejsem tak sečtělej jako ostatní, ale dokonce i mně to přišlo nějak směšný. Hrbil se a rudnul a do toho začalo pršet. Hodně. Jakoby se do tý záležitosti vložilo nějaký božstvo, co to taky považuje za trapnost, kterou je záhodno stopnout. Nebo aspoň přerušit.
„Už to bude,“ hekal.
Tvářil se jak idiot. Nevím jak ostatní, ale já ho měl plný zuby. Jenže vysvětlete skautskýmu teoretikovi, že rozdělávat oheň třením vlhkých dřev je fikce!