Vlasy slečny Hi

Slečna Hi se sleduje přes rameno v zrcadle a čaruje nůžkami. Pramen za pramenem padají na zem dlouhé černé vlasy a prosycují vzduch koupelny jemnou jasmínovou vůní. Za nimi padají slzy slečny Hi, její vzpomínky, její dětství. Spolu s vlasy doufá odstřihnout i něco mnohem delšího a temnějšího, svou minulost. Doufá, že se do krátkých vlasů schová, že jí spolu s hadry, do kterých se převleče, ochrání před hladovými pohledy převaděčů, že jí dají novou budoucnost, či spíš že jí dají nějakou budoucnost. Dnešní noci musí slečna Hi vytrhnout svoje kořeny a doufat, že se jí podaří ještě někde vyrůst.