Čas na pravdu II

„Což opakujete jako kolovrátek! A já vám to, kdo ví proč, celou dobu věřím. Očividně umíte být úžasné přesvědčivý.“
Pousmál se.
„Předevčírem, když jste mě doprovázel domů, jsme narazili na starou Weissovou – tu největší drbnu v okolí. Pouliční lampa svítila dobře, Weissovka šla přímo proti nám. Jenomže nás minula, jako bychom tam vůbec nebyli! A nikomu evidentně nic neřekla! Takže teď mi povězte, jak jste to zařídil.“
„Opravdu poznáte, když vám někdo lže?“
„Stále nevěříte?“
Pokrčil rameny. „Nevím. Ovšem... pokud vám řeknu, že jsem čaroděj...“
Měla pocit, jako kdyby ji udeřil mezi oči. „Pane Bože! Člověk znalý,“ vydechla. „To ne!“