Někdy pravda nevoní

“Tak já ji vypiju místo tebe,” sáhla po odloženém šálku Jindřiška.
“Vůbec není silná,” kroutila hlavou Anna.
“Já cítím lískové ořechy,” prohlásila Marta. “Nejlepší káva, jakou jsem kdy pila. Nechápu, proč ti nechutná.”
“Příjemné aroma,” rozplývala se Jindřiška. “Myslíte, že je u nás taky k dostání?”
“Určitě,” přikývla Anna. “Na internetu seženeš všechno.”
“Jenže nevím, co mám hledat,” mudrovala Jindřiška s mobilem v ruce.
Karolína se rozhodla. Poví kamarádkám pravdu. “Najdi si cibetkovou kávu.”
Jindřiška otevřela příslušnou stránku. Zbledla.
“Holky… ta kávová zrna už jednou někdo jedl!”
“Cože? Tak jak to, že jsou v té kávě?”
“To radši nechcete vědět.”