"Ahoj Marku, co mi neseš?" zeptal se Daniel von Drak mladšího kolegy, který čekal přede dveřmi školního depozitáře.
"Sebe a slohovky na opravu," usmál se trochu plaše Marek P.
"A mne!" ozval se od schodiště Jaroslav L. Ten se neusmíval. Do kolegova království to byla tři patra.
"Jaké téma?" ptal se Jaroslav, když s Markem následovali Daniela do jeho kabinetu.
"Místo, kde bych se nechtěl probudit, líčení," odpověděl kolega.
"Kolik jich psalo o sbírkách?" zajímalo Daniela.
"Čtyři."
"Jenom?!" Správce školního depozitáře se zatvářil dotčeně.
"Zřejmě existují i jiná místa, kde se není dobré probouzet," řekl Jaroslav, načež se Daniel ušklíbl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak to by taky bylo opravdu
Esclarte
Tak to by taky bylo opravdu sakra neopatrné tam usnout... Ale probudit by se tam určitě nikdo nechtěl.
Děkuji, Esclarte.
Profesor
To opravdu nechtěl.
Usnout by tam dokázali možná tak Daniel a Jaroslav, a to ještě dost unavení. Marek by spal v kabinetě.
Moc hezký
Peggy
Moc hezký
Díky Peggy.
Profesor
:-)